|
|
|
|
Do Mezinárodního trestního soudu bylo zvoleno 18 soudcůShromáždění smluvních stran Římského statutu (ŘS)[1] Mezinárodního trestního soudu (MTS) zasedalo podruhé ve dnech 3. – 7. února 2003 v budově OSN v New Yorku. 18 soudců bylo voleno 85 smluvními státy. Právo volit mají státy, které ratifikovaly, přijaly nebo schválily Římský statut včas a mohly se tak podílet na nominaci a na volbě soudců. Česká republika Římskou smlouvu podepsala[2], ale doposud ji neratifikovala[3] a připravila se tak o možnost bezprostředně se účastnit tvorby jedné z nově vznikajících mezinárodních institucí, která v budoucnosti zajisté zaujme své významné místo mezi organizacemi mezinárodního charakteru[4]. V úterý 11. března 2003 zvolení soudci přísahali ve zvláštní ceremonii, která se uskutečnila v Haagu, kde bude sídlo MTS. Oficiální ceremonii navštívila její veličenstvo královna Beatrix jako hlava hostitelského státu soudu – Nizozemského království. Od 1. července do 31. října 2002 působil tzv. Pokročilý tým soudu, který dnes jako Divize společných služeb zajišťuje chod MTS. Pro první finanční období jí byl vymezen rozpočet 30 000 000 EUR. Řízena je panem Brunem Cathalou, který byl jmenován na Shromáždění smluvních stran v září 2002 na prvním zasedání v New Yorku[5]. V současné době má Divize 29 zaměstnanců, z 19 různých národností, tým tvoří 12 žen a 17 mužů. Na profesionální úrovni je to dalších 18 zaměstnanců ze 14 různých zemí. V případě zájmu o pracovní příležitosti u Mezinárodního trestního soudu je možné nalézt aktuální informace na webových stránkách[6]. Nyní se po krátkém obecném úvodu podívejme na konkrétní průběh voleb podle článku 36 § 4 a, b ŘS a podle § 11 Rezoluce Shromáždění smluvních stran[7] vztahující se k proceduře nominace a volby soudců, prokurátorů a zástupců prokurátora. Období nominace pro první volby bylo pro soudce MTS ukončeno 30. listopadu 2002 a pro prokurátory 8. prosince 2002. Nominační období pro prokurátory bylo znovu otevřeno na období 24. března – 4. dubna 2003. Volby prokurátorů se budou konat ve dnech 21. – 23. dubna 2003 na dalším setkání Shromáždění smluvních stran. Kandidáti mohou být navrhováni smluvními stranami a nemusí být nutně národnosti navrhujícího státu, musí být ale nějakým způsobem spjati se smluvním státem. V případě ratifikace ŘS Českou republikou by tedy mohli být na posty prokurátorů navrženi i čeští kandidáti. Podle článku 36 §§ 3 a 8 ŘS by soudce měl být vybrán z osob vysokého morálního charakteru, měla by být zajištěna jeho nestrannost a bezúhonnost. Ve svém státě by měl být kvalifikován k tomu, aby mohl vykonávat funkci v nejvyšším soudním úřadě. Měl by být uznávaným odborníkem v oblastech trestního práva, trestního práva procesního a mezinárodního práva (zejména humanitární právo, lidská práva a právní praxe v těchto oblastech). Musí mít potřebnou praxi v oboru ve funkci soudce, prokurátora, advokáta nebo jiné funkci spojené s trestním řízením. Nutná je znalost pracovních jazyků soudu, kterými jsou angličtina a francouzština. Úředními jazyky soudu jsou angličtina, francouzština, arabština, čínština, ruština a španělština. Soudci budou zaměstnáni na plný pracovní úvazek, čl. 35 ŘS. Shromáždění smluvních stran uzavřelo volby soudců dne 7. února 2003. Volby proběhly ve 33 kolech tajného hlasování a zvoleno bylo následujících 18 soudců.
Shrnutí volebních výsledků: 18 soudců bylo zvoleno z počtu 43 navržených kandidátů. Zvoleni byli 3 kandidáti z afrických zemí, 3 z asijských států, 1 z východní Evropy, 4 z Latinské Ameriky a Karibských států, 7 ze západní Evropy a dalších států. Podle odbornosti bylo zvoleno 10 kandidátů z Listiny A majících kompetence v oblasti trestního práva a 8 kandidátů z Listiny B majících kompetence v oboru mezinárodního práva. Bylo zvoleno 7 žen a 11 mužů. Následující státy stáhly své navržené kandidáty: Argentina, Belgie, Bulharsko, Kambodža, Kolumbie, Chorvatsko, Demokratická republika Kongo, Fiji, Gambie, Řecko, Maďarsko, Mongolsko, Nigérie, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Senegal, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Uganda, Spojená republika Tanzanie a Venezuela. Nyní máme výše uveden konkrétní výsledek voleb. Zanalyzujme si nyní podle obecných pravidel, jak k tomuto složení došlo. Podle článku 36 § 5 ŘS je nutné sestavit 2 kandidátní listiny. Listina A s uznávanými odborníky v oblasti trestního práva a trestního práva procesního, kandidáti musí mít potřebnou praxi v oboru ve funkci soudce, prokurátora, advokáta nebo v podobné funkci v trestním řízení. Listina B s uznávanými odborníky v příslušných oblastech mezinárodního práva, například mezinárodním humanitárním právu a právu lidských práv, a musí mít rozsáhlou praxi v právnické funkci související s činností MTS podle znalostí a oborů, které ve vzdělání kandidátů dominují. Ke zvolení je nutná 2/3 většina hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran. Mezi soudci MTS nemůže být více než jeden občan téhož státu. Nutné je zajistit zastoupení hlavních světových právních systémů, spravedlivé zastoupení geografických oblastí a zastoupení žen a mužů mezi soudci. Článek 36 § 8 ŘS dále zdůrazňuje potřebu zařazení soudců s právními znalostmi z určitých oborů jakými jsou například násilí na ženách, na dětech atd. Volební období soudců tvoří 9 let, s výjimkou 1/3 soudců, kteří jsou vybráni losem k výkonu úřadu po dobu 3 let a 1/3 soudců, kteří jsou vybráni k výkonu úřadu na dobu 6 let. Soudce, který byl vybrán na dobu 3 let, může být poté zvolen na řádné funkční období. Bez ohledu na to, kdy končí funkční období soudce, musí vždy dokončit soudní či odvolací řízení, které bylo již zahájeno.
Shromáždění smluvních stran Shromáždění smluvních stran je upraveno v článku 112 ŘS. Členem je jeden zástupce z každého smluvního státu, který může být doprovázen jedním alternátem a poradci. Pozorovateli jsou zástupci států, které ŘS sice podepsali, ale nedošlo ještě k jeho vnitrostátní ratifikaci, přijetí nebo schválení. ČR má tedy status pozorovatele, jelikož ŘS podepsala 13. dubna 1999, ale doposud jej neratifikovala. K situaci u nás bych se ráda vyjádřila trochu podrobněji v závěrečné části tohoto textu. Presidentem Shromáždění smluvních stran je H. R. H. Prince Zeid Ra ´ad Zeid Al—Hussein z Jordánska. Shromáždění se schází minimálně jedenkrát ročně v sídle MTS v Haagu nebo v sídle OSN v New Yorku. Způsoby, kterými rozhoduje jsou následující: · věcné rozhodnutí – 2/3 většina přítomných a hlasujících smluvních stran (právě volba soudců) · kvórum – absolutní většina smluvních stran (např. o změnách ŘS) · procedurální otázky – prostá většina přítomných a hlasujících stran Shromáždění smluvních stran má svou Kancelář, která má svého předsedu a 2 místopředsedy a 18 volených členů na tříleté funkční období. Kancelář má reprezentativní charakter, schází se podle potřeby minimálně jedenkrát ročně. Složení a správa MTS Podívejme se ještě společně na některé další otázky související se složením a správou MTS. Podle článku 34 ŘS bude soud členěn následovně: a) předseda, první a druhý místopředseda soudu. Mají odpovědnost za řádnou správu soudu s výjimkou prokuratury b) odvolací úsek – bude mít svého předsedu a další 4 soudce - soudci zde budou působit po celou dobu svého funkčního období c) soudní úsek - bude tvořen nejméně 6 soudci, kteří k němu budou přiděleni na dobu 3 let - rozhodováno bude ve tříčlenných senátech d) vyšetřovací úsek – bude tvořen nejméně 6 soudci, kteří k němu budou přiděleni na 3 roky - činné budou tříčlenné senáty nebo jednotliví soudci e) prokuratura – funkční období bude 9 ti leté, nelze býti zvolen opakovaně f) kancelář – v jejím čele stojí tajemník pověřený předsedou Senátu na období 5 let - zabývá se správou a službami soudu g) útvar pro služby obětem a svědkům Podle čl. 77 ŘS je možné uložit trest odnětí svobody na dobu do 30 let nebo na doživotí, peněžitý trest a trest propadnutí výnosů, majetku, aktiv přímo nebo nepřímo získaných trestnou činností. Čl. 103 ŘS určuje, že výkon trestu odnětí svobody bude vykonáván ve státě, který určí MTS podle seznamu států, které MTS uvědomily o své ochotě přijímat odsouzené. Náklady řízení upravují čl. 79, 100 a 115 ŘS. Peněžité příspěvky na krytí nákladů MTS platí smluvní strany, jsou poskytovány OSN se souhlasem Valného shromáždění (tj. zejména výlohy vzniklé v souvislosti s podáními Rady bezpečnosti) a patří sem i poskytované dobrovolné příspěvky podle čl. 116 ŘS. Čl. 79 ŘS upravuje zřízení svěřeneckého fondu pro oběti zločinů a jejich rodinné příslušníky. Jurisdikce MTS směřuje podle čl. 26 ŘS pouze vůči osobám starším 18 let a vychází se z principu nepromlčitelnosti zločinů podle čl. 29 ŘS. Čl. 5 ŘS vyjmenovává zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. Jurisdikci vůči zločinu agrese bude MTS vykonávat poté, kdy bude v souladu s články 121 a 123 ŘS přijato ustanovení definující tento zločin a stanovící podmínky, za nichž může MTS vykonávat jurisdikci ve vztahu k tomuto zločinu. Toto ustanovení bude slučitelné s příslušnými ustanoveními Charty Organizace spojených národů. Podle čl. 121 ŘS může návrh změn ŘS být navržen až 7 let po vstupu ŘS v platnost., tj. 7 let od data 1. července 2002. V roce 2009 tedy bude svolána tzv. revizní konference. ŘS byl sjednán dne 17. července 1998 na diplomatické konferenci v Itálii a otevřen k podpisu je od 17. července 1998. V platnost vstoupil ŘS prvního dne měsíce po 60. dnu následujícím po datu uložení 60. ratifikační listiny u generálního tajemníka OSN. V platnost tedy vstoupil dne 1. červenec 2002. Článek 127 ŘS upravuje možnost odstoupení státu od Římské smlouvy.
Situace České republikyČeská koalice pro MTS vznikla jako neformální sdružení organizací Amnesty International Česká republika, Českého červeného kříže, Člověka v tísni a Ligy lidských práv. Česká koalice má podporu Coalition for the International Criminal Court, která zastřešuje více než 1000 nevládních organizací z celého světa, jež usilují o ustavení efektivního a nezávislého Mezinárodního trestního soudu. Ratifikace ŘS je součástí Programového prohlášení vlády ČR. Česká koalice pro MTS zaslala ministru spravedlnosti ČR JUDr. Pavlu Rychetskému a ministru zahraničí ČR JUDr. Cyrilu Svobodovi dopis, v němž vyjadřuje požadavek odmítnutí dvoustranných smluv s USA o vynětí amerických občanů z jurisdikce MTS a rychlou ratifikaci ŘS Českou republikou. Zároveň vyjadřuje podporu vládě při tomto procesu a nabízí svoji širokou pomoc při urychlení procesu ratifikace ŘS v ČR. Ústřední orgány státní správy ale zdá se blízké ratifikaci moc nakloňeny nejsou. Odpovědi na výše zmíněné nabídky pomoci České koalice pro MTS přišly sice poměrně v krátké době, obsahově však moc cenné nebyly. Ministerstvo zahraničních věcí i Ministerstvo spravedlnosti otevřeně vyslovila souhlas s názorem, prosazujícím odmítnutí podepsání dvoustranných dohod s USA o vynětí amerických občanů z jurisdikce MTS podle čl. 98 odst. 2 ŘS, a nabídnutá pomoc spolupráce byla oceněna, byla ale shledána v současné době za ne příliš nutnou. Ratifikace je totiž podle názoru místopředsedy vlády ČR, ministra spravedlnosti a předsedy legislativní rady vlády pana JUDr. Pavla Rychetského podmíněna schválením změny Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod[8]. To je samozřejmě pravda. Mediální kampaň, snahu seznámit veřejnost s danou problematikou a případně snahu objasnit danou problematiku přímo na půdě parlamentu nepovažují však naši nejvyšší vládní činitelé v současné době za nutnou. Proč také by se měla veřejnost o vládním jednání tohoto charakteru dovídat z tisku. Naše ústřední orgány státní správy se o vše postarají. ČR podepsala ŘS 13. dubna 1999 v době působení ministra zahraničních věcí JUDr. Jana Kavana. Pro zajímavost Slovensko jej podepsalo 23. prosince 1998 a ratifkovalo 11. dubna 2002. Seznam zemí s konkrétními daty jejich podepsání a ratifkace, přijetí, případně schválení je uveden v závěru tohoto textu. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti spadá ratifikace ŘS v ČR do gesce Ministerstva zahraničních věcí, které je rovněž příslušné pro posouzení nabídky České koalice pro MTS na provedení či účasti na mediální kampani v podobě široké diskuse v parlamentu či ve sdělovacích prostředcích. Usnesení vlády č. 18 ze dne 3. ledna 2001 konstatuje, že samotné ratifikaci ŘS musí předcházet uvedení našeho právního řádu do souladu se závazky vyplývajícími z ŘS. Provedení změn je předpokladem k řádné ratifikaci. Za uskutečnění změn je ale podle názoru Ministerstva zahraničních věcí věcně odpovědné jen Ministerstvo spravedlnosti, na které se má Česká koalice pro MTS se svou výzvou a nabídnutou pomocí obrátit. Věřte nebo nevěřte, ale při svém vzdělání se mi opravdu nepodařilo z těchto skvostných řádků vyčíst, na koho by se zástupci České koalice pro MTS měli obrátit. Rozbory Amnesty International, Koalice pro mezinárodní trestní soud, Společnosti pro mezinárodní trestní právo a dalších jsou přitom považovány za velice kvalitní a v rámci činnosti Ministerstva spravedlnosti brány v úvahu.
Pro upřesnění ŘS byl podepsán 139 státy dne 17. července 1998 na Římské diplomatické konferenci. Poté, co jeho text ratifikovalo 60 zemí, vstoupil dne 1. července 2002 v platnost. Do dnešního dne[9] Římský statut ratifikovalo 89 zemí.
Země Datum podepsání ŘS Datum ratifikace/ přijetí/schválení ŘS
Afghánistán 10. února
2003 10. února 2003
Mali 17. července 1998 16. srpna 2000
Panama 18. července 1998 21. března 2002
[1] Statut mezinárodního trestního soudu, tzv. Římská smlouva ( ŘS) ze dne 17. července 1998, platný od 1. 1. 2002. [2] 13. dubna 1999. [3] Ratifikace je konečné schválení podepsané mezinárodní smlouvy orgánem povolaným k tomu podle ústavy. [4] Blíže www.sweb.cz/ilda, Proč potřebujeme mezinárodní trestní soud, I. Kostadinovová [7] Rezoluce Výboru smluvních stran o proceduře a volbě soudců, prokurátora a zástupce prokurátora byla přijata 9. září 2002 v New Yorku. [8]Podrobně se otázkami změn Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod z pohledu ratifikace ŘS Českou republikou zabývá článek, který lze nalézt na internetu na stránkách www.i-eps.cz/viaiuris - číslo 3/2002, Je Česká republika schopna participovat na mezinárodní spravedlnosti, J. Kopal
[9] Tj. Do 19. 03. 2003 |