|
|
|
|
Proè potøebujeme mezinárodní trestní soud? Témìø déle než polovinu století od kdy existuje OSN uznává Generální výbor potøebu zøízení soudu, který by sledoval a trestal osoby odpovìdné za zloèiny jakými je genocidium. Mnoho lidí bylo pøesvìdèeno, že hrùzy z druhé svìtové války jakými byli koncentraèní tábory, krutosti, extremismus a holocaust se nebudou nikdy opakovat. Ale bohužel opak se stal pravdou. Pøišla situace v Kambodže, v Bosnì a Hercegovinì, ve Rwandì. Naše doba ukázala, že kapacita lidského zla a krutosti nezná hranice. Hlavní myšlenkou Norimberského tribunálu po 2. svìtové válce, kterou se soud øídil bylo, že zloèinyspáchané v rozporu s principy mezinárodního práva páchají lidé. Pouze potrestáním individuí, jednotlivcù páchajících tyto zloèiny mùže být dosaženo principù mezinárodního práva. Konvence o prevenci a trestánízloèinù genocidia byla pøijata OSN v roce 1948 a pøiznala, že zloèin genocidia mùže být páchán ústavnìodpovìdnými osobami, veøejnými èiniteli nebo soukromými osobami. Do souèasné doby byly zøízeny dva ad hoc mezinárodní trestní soudy, a to pro bývalou Jugoslávii apro Rwandu.Zloèinci mají být v prvé øadì za své skutky postaveni pøed instituce národní. V dobì konfliktù se však stává, že øada tìchto institucí pøestává fungovat, a• již se jedná o národní instituce nebo také o prostou neochotu, nevùli èi neschopnost orgánù jednat. Obvykle se to stává ze dvou hlavních dùvodù: 1. Vlády a vysocí státní úøedníci nejsou ochotni potrestat vlastní obèany. - klasickým pøípadem je bývalá Jugoslávie - s tím souvisí i otázka Spojených státù amerických, které k Øímskému statutu pøistupují s výhradou 2. Národní instituce v dùsledku nestabilní váleèné situace v zemi prostì pøestávají plnit své funkce, taková situace nastala ve Rwandì. Od nynìjška musí všichni potencionální váleèní vùdci vìdìt, že zde existuje mezinárodní trestní soud, pøed který budou za své èiny postaveni, pokud se proviní proti základním právním principùm války a humanitárního práva. Vìtšina iniciátorù tìchto zloèinù své skutky páchala právì v souvislosti s vìdomím, že zùstanou nepotrestáni. Státy, které ke statutu pøistoupí, se zavážou k pøedávání všech osob, které se dopustily nejzávažnìjších zloèinù podle mezinárodního práva a to bez ohledu na jejich státní pøíslušnost. Ovšem pouze v pøípadech, kdy vnitrostátní soudy nebudou ochotny nebo schopny odsoudit takovou osobu samy. Na rozdíl od tribunálù pro bývalou Jugoslávii a Rwandu tedy nebude mít Mezinárodní trestní tribunál pøednost pøed soudy vnitrostátními. V dubnu letošního roku pøistoupilo k tzv. Øímskému statutu potøebných šedesát státù a od1. èervence 2002 došlo k formálnímu zahájení èinnosti této nové významné mezinárodní instituce, jelikož tatosmlouva vstoupila v platnost. V souèasné dobì podepsalo statut 139 zemí svìta a 81 zemí jej již ratifikovalo. Prùbìh procesu zøizování je možné sledovat na oficiálních internetových stránkách soudu a nevládních organizací, mezi nimiž jsou i zprávy ELSA International a Ekologického právnického servisu, jakožto jediné èeské nevládní organizace, která je souèástí Koalice nevládních organizací pro zøízení mezinárodního trestního tribunálu. Naše zemì podepsala Øímský statut 13. dubna 1999.Pøíprava na implementaci statutu do èeského právního systému byla na ministerstvu spravedlnosti zapoèata. Ministr zahranièních vìcí Jan Kavan ujistil bìhem debaty na 55. zasedání Generálního výboru OSN, že Èeská republika podniká všechny potøebné kroky vedoucí k ratifikaci Øímského statusu tak rychle, jak je to jen možné. Problém ale údajnì pøedstavuje Poslanecká snìmovna, která v kvìtnu 2000 a v øíjnu 2001 bez dùkladnìjší diskuse odmítla návrhy ministerstva zahranièních vìcí, které mìly vést k øádné ratifikaci Øímského statusu. Problémem je ale nejen otázka èinnosti Poslanecké snìmovny. Domnívám se, že jedním z klíèových kamenù úrazu pøi prosazování otázek ratifikace Øímského statusu je i pomìrnì malá informovanost veøejnosti a poslancù. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 1) Z pohledu jurisdikce Mezinárodního trestního tribunálu jsou to zloèiny genocidia, zloèiny proti lidskosti a váleèné zloèiny (èl. 5-8 Statutu). Nad pachateli zloèinu agrese bude moci soud vykonávat pravomoc až poté, co se státy, které pøistoupily ke statutu, shodnou na definici tohoto zloèinu. Zmìna statutu však není možná døíve než sedm let od zapoèetí jeho úèinnosti (tedy 7 let od data 1. èervence 2002). 2) Mnohostranná mezinárodní smlouva podepsaná v Øímì v roce 1998 3) www.iccnow.org, www.un.org/law/icc, www.elsa.org, www.i-eps.cz/viaiuris 4) Patøí sem dále Amnesty International, Human Rights Watch, No Peace Without Justice,Parliamentarians for Global Action, World Federalist Movement, Womens Caucus for Gender Justice, Federatin Internationale des Ligues des Droits de´Homme(FIDH) a další |