Ústavní pořádek ČR
 

Bankovní institut

Písek, Sladovna č. 113

         8. 3. 2008, So.13. 45 - 15. 15, 15.30 – 17. 00, 17. 15 – 18.45 3. p.

         6. 6. 2008, So.13. 00 - 14. 30, 14.45 – 16. 15, 16. 30 – 18.00 4.p/II.

 

         Mgr. Ilona Kostadinovová

         ilda@seznam.cz

         www.sweb.cz/ilda

 

Doporučená literatura:

         ÚZ č. 612, Ústava ČR, Listina zákl. práv a svobod

         ÚZ č. 625 – Evropské právo a základní dokumenty

         Pezl, T. : Dokumenty ke studiu ústavního práva, Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2004

 

         Klima, K. a kol. : Ústavní právo, 3. rozšířené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2006

         Klíma, K. a kol. : Státověda, Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2006

         Klíma, K. a kol. : Praktikum ústavního práva, Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, s. r. o. Plzeň 2005

         Klíma, K. a kol. : Komentář k ústavě a listině, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2005 (nové vydání plánováno na rok 2008)

         Blahož, J.,  Balaš, V.,  Klíma, K. : Praha 2003, Srovnávací ústavní právo, Praha 2003

         Teorie veřejné moci (vládnutí), K.Klíma, Praha 2003; S

         Soudní kontrola ústavnosti, J. Blahož, Praha 2001;

         Ústavní právo 1, J. Filip, MU Brno 1999;

         Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, J. Filip, MU Brno 2001;

         Zákon o Ústavním soudu, komentář; J.Filip/ P.Holländer/ V.Šimíček,    Praha 2001;

         Ústavní stížnost, V. Šimíček, Praha 2001;

         Ústavní systémy evropských států, V. Klokočka, Praha 1996;

         Ústavní právo a státověda, II. díl; V. Pavlíček, Praha 2001.

 

Prameny ústavního práva:

Ústava ČR, zákon č. 1/1993 Sb.

Listina základních práv a svobod, z. č. 2/1993 Sb.

Ústavní zákony…….hranice, přistoupení k EU…..

           

Pojem  ústavního práva

         Římský právník Ulpián 170-228 n.l., dělení na veřejné a soukromé právo

         Ústava se vztahuje na veřejné právo

         Veřejné právo je souhrn právních norem, jejichž prostřednictvím se veřejná moc utváří, konstituuje, vykonává a ztělesňuje

         Ústava tvoří basic veřejného práva, např. správní, finanční, trestní, je i řešením pro soukromé právo

 

Předmět ústavního práva

         Ú.p. vyjadřuje  organizaci společnosti, veřejné moci a strukturu mocenských prostředků

         Ú.p. je spjato s revolučním vývojem, francouzská revoluce

         Ú.p. vyjadřuje vztahy, které vznikají při výkonu moci, prostor pro činnost individua

         Předmětem ústavního práva jsou normy, normativně právní pojem

 

Předmětem ú.p. jsou tyto skupiny

         Forma státu, forma vlády, výkon moci lidu, vymezení a omezení veřejné moci, suverenita lidu, tvorba orgánů

         Samospráva, národní

         Uznání a vymezení svobody individua

         Základy parlamentní demokracie, soutěž politických stran

 

Subjekty ústavního práva, ústavněprávní vztahy

         Vztahy vznikají mezi subjekty – jejich aktivitou

         Subjekty ú.p. jsou ústavou upravené okruhy institucí, orgánů či jiných útvarů a osob či jejich účelových skupin, jimž jsou poskytnuta práva, pravomoci i povinnosti

         Subjektivita ú.p. je způsobilost být subjektem ú.p. vztahů, mít možnost naplňovat ústavní normy a ú.p. úkony

 

         Subjekty odvíjejí svůj statut přímo z ústavy

         Subjekty jsou konkretizovány i jinými právními odvětvími

         V případě orgánů veřejné moci se obě složky subjektivity prolínají

 

Fyzické osoby ?

         Občan má statut subjektu ústavního práva

         Jeho realizace je modifikována splněním určitých podmínek, volební právo aktivní a pasivní

 

Subjekty ústavního práva lze dělit na..

         Formy seskupení osob obecného neurčitého charakteru

         Formy seskupení osob konkrétního charakteru

         Orgány veřejné moci

         Orgány samosprávy

         Fyzické , právnické osoby

Moderní ústava

         Demokratické revoluce vedou k moderním ústavám

         Moderní ústava počítá s pluralitou, organizuje a vymezuje veřejnou moc, chrání demokracii a občana

         Principy ústavnosti jsou svoboda jednotlivce, rovnoprávnost, politický pluralismus, dělba moci, nezávislost soudcovská aj.

         Začlenění do primárního evropského práva

 

Ústava jako základní zákon

         Vrchol soustavy právních norem

         Potřeba konkretizace normami běžných zákonů

         Základní obsahový zákon

         Obsahuje konstitutivní ustanovení pro úpravu veřejné moci

         Je základem pro organizaci finanční správy

         Obsahuje princip organizace a činnosti justice a principy ochrany občana

         Upravuje postavení občana v hospodářském systému

Normy ústavy

         Ústava je složena z právních norem -

         Ústavní normy obecné

         Ústavní normy stanovící práva a povinnosti jejich subjektů

         Ústavní normy zřizující , konstitutivní

         Normy jsou rovnocenné, princip jednoty ústavy

 

Odpovědnost v ústavním právu

         Odpovědnost je naplněna podle Ústavy jednáním, jímž jsou porušena ustanovení ústavy, nebo nečinností, či jinou činností

         Odpovědnost podle ústavního práva směřuje k naplnění těch principů a těch norem, které jsou předmětem ústavní úpravy

         Odpovědnost je realizována sankcemi

Ústavněprávní spory

         Realizace ústavy, ústavních norem vede ke konfliktům

         Za ústavně právní konflikt lze považovat situaci, spor, kdy ústavní orgán poruší ústavu, poruší základní právo fyzické čí právnické osoby, rozhodnutím omezí působnost samosprávného celku

Interpretace ústavy

         Ústava musí být řádně pochopena, potřeba výkladu interpretace

         Interpretace je úkolem každého subjektu, jenž ústavu užívá

         Především úkolem ústavodárného, zákonodárného a orgánu kontroly ústavnosti

Interpretace parlamentu

         Parlament musí při tvorbě zákonů interpretovat text ústavy tak, aby zákon nebyl v rozporu s ústavou

         Zákon není v rozporu s ústavou, jestliže je možný pouze takový jeho výklad, který je v souladu se základním zákonem a zákon si při tomto výkladu zachovává svůj smysl

Interpretace Ústavního soudu

         Ústavní soud (kontroluje ústavnost a řeší ústavní konflikty) používá interpretaci jako základní metodu při naplňování své funkce

         Ústavní soudce zjišťuje obsah a význam normy

         Nesmí nahrazovat zákonodárce

 

Ústavní systémy světa, ústavní modely

         Ústavy spjaté s revolucemi

         Ústavy 19. století

         Ústavy po I. Světové válce

         Ústavy po II. Světové válce

 

Dominantní ústavní modely

         Francouzský model

         Deklarace práv člověka a občana, r. 1789

         Je základem francouzské demokracie

         Utvrzuje individuální svobodu občana a svobodu názorů, svobodu vlastnickou, suverenitu lidu, princip dělby moci  

 

         Anglický model – Britská ústava

         Postupný vývoj, je tvořena psanými dokumenty a nepsanými pravidly

         Součástí je common law –právo rozvíjené judikaturou soudů

         Součástí jsou ústavní konvence pro ústavní procesní pravidla

         Moderní britská ústavnost r. 1688

 

         Americký model – Ústava z r. 1787

         Nejstarší platná ústava světa

         Zakotvuje princip suverenity lidu, princip většiny, princip dělby moci a systém rovnováhy a vzájemných brzd, princip federalismu

         Každý z 50 států Unie má svoji ústavu, ta se řídí ústavou federální

 

Typy ústav

         Ústavy právní – de iure

         Ústavy faktické – de facto

         Rozpor mezi psanou a faktickou ústavou lze řešit průběžnými změnami, novou ústavou nebo také aktualizací, změnou interpretace

 

Vývoj čs. ústavy  - rysy

         Vznik I. Československé republiky

         II. Světová válka

         R. 1948 zařazení do systému sovětského konstitucionalismu

         Pražské jaro – vznik federace

         Přechodový ústavní systém po roce 1989 a vznik samostatného státu

         žádné souvislé a stabilní vnější a vnitřní poměry

 

Etapizace čs. ústavního vývoje

         Prozatímní ústava z roku 1918

         Ústava ČSR z r. 1920 až do roku 1938 resp. 1939 – Mnichovská dohoda

         Etapa prozatímního zřízení Londýnského 1939 – 1945, osvobozování ČSR

         1945 – 1948 příprava nové ústavy Ústavodárným nár. shromážděním

         Platnost Ústavy 1948 – 1960, 9.květen

         Období plné platnosti Ústavy ČSSR z roku 1960 – 1968

         Období federativní ČSSR, novelizace Ústavy z roku 1960, č.143/1968Sb., 1968 – 1989

         Přechodový ústavní systém, obnova politické demokracie, tržního hospodářství, zánik Československa - ČSFR, 1989 – 1992 resp. 1993

 

         Ústavním základem pro rozdělení Československa jsou:

          Ústavní zákony ze dne 13.11.1992 o dělení majetku ČSFR mezi ČR a SR

         Ústavní zákon ze dne 25.11.1992 o zániku ČSFR

         Výsledkem byla Česká ústava přijata dne 16.12.1992 s účinností od 1.1.1993

 

Kontinuita a diskontinuita při vzniku České republiky

 

         Státní

Rozpor mezi zákony, které ukončily platnost ČSFR a novou ústavou. Převzetí působnosti ústavního soudu ČSFR na nejvyšší soud ČR, ústava převedla všechny soudce soudů České republiky do nového ústavního systému nové ústavy, počítalo se pouze s převzetím pracovníků kanceláře čl. 111 Ústavy ČR, článek 106, o převzetí zákonodárců

 

         Územní - čl. 112 odst. 1 Ústavy ČR

         Právní - čl. 112 odst. 2, 3 Ústavy ČR